P&P autodíly

Někteří motoristé nabízejí k prodeji ojetá vozidla až po té, co je takříkajíc dojezdí. Tedy v okamžik, kdy už vyžadují investice. Snaha vyhnout se potřebné opravě a ušetřit, ale může mít ve výsledku opačný efekt. Někdy za vůz nedostanou vytouženou částku nebo se jej jen opravdu těžko zbavují. Šance na úspěšný prodej ale nezvyšuje jen stav nabízeného automobilu.

Průhledná historie pomůže

Velice dobře na případné kupce působí například zdokumentovaná historie. Nenarážíme tím pouze na servisní knížku, opravdu pozitivně jsou vnímány protokoly z technických kontrol a měření emisí nebo faktury z autoservisů. Kdo je schraňuje od chvíle, co vůz pořídí, má při jeho pozdějším prodeji jasnou výhodu.

Na protokolech jsou totiž zaznamenány stavy ujetých kilometrů dle tachometru a prostor pro manipulaci s počítadlem se tak snižuje. Z faktur lze zase zjistit, co bylo měněno či opravováno, i když spoléhat na ně zcela nelze.

Opravit, či rovnou prodat?

Provedené opravy hodnotu vozidla rozhodně nezvýší, kupec má ale možnost udělat si obrázek, jak se o něj majitel staral. U oprav se pozastavme, protože nejeden motorista řeší, co u vozu opravit a co už nechat na novém majiteli. Je to logické, nikomu se nechce investovat částku, kterou při prodeji automobilu zpět nezíská.

Pokud ale bude svítit třeba kontrolka hlásající opotřebené brzdové obložení, na kupce to dobrý dojem opravdu neudělá. Hned ho napadne, jak dlouho asi vůz takto jezdí a v jakém stavu tedy budou brzdové kotouče. V hlavě mu pak běží řetězec čísel varující před rizikem nemalé investice do brzdového systému. Výměna brzdových destiček přitom většinou není tak nákladná a nesvítící varovná kontrolka vnese do obchodu potřebný klid.

Něco jiného představují například opotřebené plynové vzpěry dveří zavazadelníku. Kupec z toho nadšený nebude a možná zkusí získat nějakou slevu, nejde ale o podstatnou část vozu, jež by měla vliv na jízdní vlastnosti nebo vyžadovala vysokou investici. Pokud na problém upozorníte, obchod to nejspíš neovlivní. Zejména pokud přidáte informaci o ceně vzpěr a kde je výhodně koupit.

Drobnosti určitě opravte

Je-li například nadměrně opotřebena spojka nebo dvouhmotový setrvačník, bude prodej obtížný. Cena ojetiny musí tuto závadu respektovat, i tak ale řada případných kupců nabízený automobil obejde velkým obloukem. Zde už ale narážíme na načasování prodeje. Toto je totiž příklad situace, kdy motorista vůz před prodejem dojezdil a nyní se ho chce zbavit. Jeho šance na prodej jsou přitom mnohem menší, než kdyby nabídl auto o něco dříve, když ještě vše fungovalo jak má.

Co tedy určitě opravovat? Rozhodně vše, co má vliv na běh motoru, starty nebo ovlivňuje jízdní vlastnosti. Kupující nikdy nesmí zapochybovat, zda se jedná skutečně o banální problém s vadnou svíčkou (i když u dieselu může být výměna žhavicí svíčky malé peklo), či jde o nějakou vážnou závadu, jíž se prodávající řečmi o nutnosti výměny svíček snaží jen maskovat.

Pokud nabízíte vůz, u něhož je třeba provést nějakou menší opravu, vyplatí se znát její přibližnou cenu včetně cen potřebných dílů. Dejte zájemci o vozidlo možnost ověřit si tento údaj, cena auta by přitom měla nutnost opravy alespoň trochu respektovat.

Čisté auto udělá dobrý dojem

Než se ale sejdete s prvním zájemcem o vozidlo, dobře jej k prodeji připravte. Určitě auto umyjte, vyčistěte interiér nebo to svěřte specializované firmě. Úsilí se rozhodně vyplatí, důkladně umytý a vyčištěný automobil působí úplně jinak. Nezapomeňte ani na zavazadelník a motorový prostor. Zde můžete použít speciální chemii rozpouštějící mastnotu a oživovač černých plastů. Ten rozsvítí jak různé hadice a krabičky v motoru, tak třeba černé plastové části karoserie.

Inzerát, nebo bazar?

Velmi důležitý je také způsob prodeje automobilu. Kdo chce dát vůz protiúčtem nebo za hotové do bazaru, dostane výrazně méně, než když automobil prodá sám. S nižší částkou je třeba počítat, i pokud se rozhodnete pro komisní prodej v autobazaru. Ten si totiž k vámi požadované ceně připočítá ještě provizi a i pak musí být vůz prodejný.

Nejvíce lze utržit při prodeji přes inzerát. Je ve vlastním zájmu každého prodávajícího, přichystat si pro takovou příležitost kupní smlouvu. Kromě ceny a identifikace vozidla by v ní měly být vyznačeny všechny známé vady, nejlépe doplněny fotodokumentací, pokud je dokáže zobrazit.

Za co ručím?

Za vady motorista ručí podle toho, pro jaký způsob prodeje se rozhodne. To je důležité. Pokud od vás auto vykoupí autobazar, bude za případné pozdější problémy odpovídat obchodník s ojetinami – avšak jen v případě, že se k zodpovědnosti dobrovolně neupíšete. Vždy tedy důkladně prostudujte, co vám kdo dává podepsat!

Zárukám na ojetiny jsme se už věnovali dříve, ve zkratce si tedy jen řekneme, že prodávající u ojetiny zpravidla odpovídá za vady, které před kupcem zatajil nebo o nich nevěděl. Tedy za problémy, jež automobil už měl v době prodeje. Ne za poruchy, které vzniknou později! Za poruchu se přitom nedá považovat opotřebení dílů, u nichž vzniká přirozeně při používání. Jde například o ojeté pneumatiky nebo opotřebené brzdové destičky.

Fotka zvýší šance

Kdo se rozhodne pro prodej vozu přes inzerát, měl by auto co nejlépe popsat, zejména pak výbavu, motorizaci a přidat minimálně jednu fotografii. Ta totiž šance na úspěšný prodej citelně zvýší.

Vyplatí se také součastně inzerovat jak na internetu (na více serverech současně), tak v tisku. Zde jde především o inzertní noviny, případně lokální deníky. Mnoha motoristům se také osvědčil lístek s nabídkou k prodeji umístěný přímo za oknem vozu.

Kdo chce dobře prodat ojetý automobil, měl by jej zkrátka k prodeji nachystat, správně nabízet a nic před zájemci neskrývat. Zamaskovaná závada může být důvodem k odstoupení od smlouvy (zrušení obchodu) a to určitě nikdo nechce.

Že jsou české silnice a dálnice v dezolátním stavu, to vidí snad každý řidič. Špatnou kvalitou silnic jsme ve světě proslulí, vždyť u nás dokonce velké německé automobilky testují podvozky, protože tu panují „ideální“ podmínky.

Velké množství mostů je v havarijním stavu, který hraničí s bezpečností provozu, nové dálnice se téměř vůbec nestaví a když už něco nového vyroste, stojí to několikanásobek běžné ceny a nezřídka se potom stává, že se opravují jenom pár let staré úseky, protože byly špatně postavené.

Proč tomu tak ale je? V první řadě snad každého napadnou příčiny jako inkompetence důležitých osob na vysokých postech státních firem a korupce při zadávání státních zakázek. Tohle všechno tak nějak tušíme.

Nyní však do celé problematiky vnesla trochu světla osoba velmi blízká celému kolotoči výstavby silnic, Miloslava Pošvářová, soudní znalkyně a bývalá kontrolorka kvality staveb Ředitelství silnic a dálnic, jež zná fungování uvnitř firmy velmi dobře.

V rozhovoru pro pořad Prostor X magazínu Reflex odhaluje zajímavé zákulisní informace a vysvětluje, proč jsou naše silnice v takovém stavu a kteří lidé jsou za to zodpovědní. Pusťte si rozhovor pod odkazem níže, nebudete věřit vlastním uším!

>>> Odkaz na rozhovor <<<

Trať vedoucí uzoučkými ulicemi Libanonského městečka Wadi Shuhrur hostila začátkem srpna třetí ročník závodů do vrchu Wadi Chahrour Hill Climb a je nutno přiznat, že se bylo na co dívat. Přestože tyhle závody do vrchu nepřivítaly žádné opravdu extrémní závodní stroje blížící se svým vzezřením závodním prototypům, trať samotná nabídla podívanou, na kterou už dnes běžně nenarazíte.

Na rozdíl od běžných tratí na odlehlých a mnohdy rurálních lokacích se tento závod totiž koná přímo uprostřed městečka, které je centrem oblasti archeologických nalezišť, jenž dala název samotnému závodu. Úzké městské uličky dávají při rychlém tempu pouze minimální prostor pro pochybení a při sebemenším zaváhání může řidič vozu velmi detailně tváří v tvář poznat kamenné zdi lemující úzký proužek asfaltu tvořící trať.

Jak napínavý může takový závod být se můžete přesvědčit na videu, které zachycuje vítěznou jízdu Michaela Feghaliho za volantem jeho upraveného BMW 330 Ci generace E46. Precizní jízda řvoucí zadokolky plná téměř dokonale provedených průjezdů zatáček dveřmi napřed se jen tak neokouká.

Podle německého deníku Spiegel vyměřil totiž tamní Federální úřad pro dopravu Daimleru obrovskou pokutu. Není zcela jasné, v jaké konkrétní výši je, ale hovoří se o částce mezi 800 miliony a 1 miliardou eur. Pokuta byla vyměřena za instalaci podvodného softwaru, který měl upravovat emisní výsledky třídy C a dieselové třídy E.

Spiegel sví tvrzení opírá jak o zdroj přímo v automobilce, tak také o fakt, že Mercedes dotčená auta, kterých má být na 280 000, svolává do servisů. Do celého případu se prý má vložit i státní zástupce Stuttgartu, který k té výše zmíněné pokutě chce automobilce přidat ještě pokutu ve výši 5 000 eur za jedno auto s falšujícím softwarem.

Zástupci automobilky se v tuto chvíli odmítli vyjádřit, stane se tak prý nejdříve po dokončení vyšetřování, což dle státního zástupce nebude dřív než koncem roku. Oficiální odhalení tohoto problému by se pak dle Spiegelu mělo odehrát ještě letos během podzimu.

Dojet ve zdraví na místo určení je hlavním cílem každého řidiče. Jednou z nejčastějších příčin dopravních nehod je přitom prosté zanedbání řízení. Do ruky patří řidičům především volant, chceme-li bezpečné silnice, začněme tím, že odložíme telefon. Útočištěm mu může být například chytrý držák YENKEE YSM 610, který se postará o volání i nabití.

Za telefonování při řízení hrozí řidiči pokuta až dva a půl tisíce korun. Navíc se mu nevyhne ani ztráta bodů. Praktickým řešením přitom jsou držáky do auta. Současný trh nabízí nepřeberné množství produktů. Některé vám ale mohou prokázat medvědí službu, například svou obtížnou ovladatelností. Společnost YENKEE proto uvádí na trh praktický držák, který zajistí volání bez rizik i nabitou baterii. Nechte si zpříjemnit cestování touto cenově dostupnou vychytávkou.

Nepozornost je viníkem tisíců dopravních nehod

Dle údajů Centra služeb pro silniční nehody způsobili loni na 17 000 autonehod řidiči, kteří se nevěnovali plně řízení. Drží tak první příčku všech nehod, které měli na vině řidiči. Držák YENKEE YSM 610 se postará, aby se jeho majitel věnoval v první řadě řízení. Jak může pomoci? Samotný produkt působí současně jako bezdrátová Qi nabíječka. Nemusíte proto řešit další kabely. Výhodou je i jednoduché ovládání určené pro jednu ruku, díky které bude vaše manipulace s telefonem za jízdy minimální.

Držák seženete zde!

Držák pro každý vůz

Flexibilní držák se vždy sžije s vaším vozem. Zástupce značky YENKEE Patrik Kočvara vysvětluje, že byl navržen tak, aby vyhověl i těm nejnáročnějším klientům. „Jednoduchá manipulace pro nás hrála prim. Díky One-Hand ovládání je zvýšena bezpečnost řidiče, který nemusí dávat obě ruce z volantu, pokud chce telefon například vytáhnout.,“ říká Kočvara a doplňuje, že držák můžete dle potřeb umístit na čelní sklo, palubní desku i do výdechů ventilace.

Mnoho řidičů se bojí, že po zakoupení držáku zjistí, že není vhodný pro jejich telefon. Společnost YENKEE navrhla svůj držák tak, aby se do něj vešel téměř každý telefon. Řidiče od nákupu nemusí odradit ani skutečnost, že jejich telefon nemá technologii pro bezdrátové nabíjení se standardem Qi. Telefon je možné upravit například speciálním krytem. Multifunkční držák kromě vás ochrání i vás telefon, neboť ho po dobu jízdy automaticky uzamkne, aby nemohlo dojít k jeho vypadnutí. Díky svým vlastnostem tento produkt zajistí nejen vaši bezpečnost, ale i pohodlí.

Už několik let ministerstvo dopravy instaluje na D1 do modernizovaných úseků radary měřící rychlost projíždějících řidičů. Ve všech opravovaných úsecích je maximální povolená rychlost 80 km/h, ale dokud zde nebyly radary, mnoho řidičů rychlost nerespektovalo. Aby ministerstvo ochránilo jak řidiče, tak také pracovníky, kteří dálnici opravují, vsadilo právě na měření rychlosti.

A vyplácí se! Nehodovost klesla a tak se ministerstvo rozhodlo počet radarů rozšířit. Už v sobotu spustí jeden mezi 56. a 64. kilometrem, tedy na úseku mezi Souticemi a Loktem. Radary budou aktivovány hned po půlnoci, tak na to při případných nočních cestách myslete.

Další měřené úseky ale budou rychle následovat. Ministerstvo chce další spustit mezi sedmým a 21. kilometrem už příští týden, konkrétní datum ale není známo. A ještě v nejbližší době bude následovat další radar mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem, ale v plánu je ještě jeden na obchvatu Velkého Meziříčí.

Mercedes-Benz je důležitou hvězdou na nebi automobilového průmyslu a patří k největším průkopníkům v oboru bezpečnostních technologií. Legendární Mercedes-Benz třídy S generace W116 byl dokonce prvním sériově vyráběným automobilem, jehož brzdový systém byl vybavený elektronicky ovládaným systémem ABS.

Inženýři Mercedesu se ale zajímali o bezpečnost automobilů už mnohem dříve. Archivní televizní reportáž z poloviny šedesátých let ukazuje způsoby, jejichž pomocí Mercedes-Benz testoval nové modely. Konstruktéři se soustředili na aktivní i pasivní bezpečnost, aby minimalizovali počet zranění a úmrtí při haváriích a nehodách.

Ve zlaté éře Mercedesů ale neexistovaly aktivní bezpečnostní systémy tak, jak je známe dnes. Inženýři Mercedesu neměli k dispozici bezpečností systémy a asistenty řízené počítačem, takže museli vynaložit veškeré úsilí na vývoj kvalitního podvozku, díky němuž auta zůstala dobře ovladatelná i při rychlých úhybných manévrech.

Mercedesky musely být bezpečné i při různých nárazech, takže procházely různorodými zkouškami. Kromě čelních nárazů a nárazů zezadu byly simulovány i nehody, při nichž auto vzlétlo do vzduchu pomocí rampy a následně dopadlo na tvrdou zem. Podobný druh havárie se může stát například při rychlé jízdě na dálnici.

Reportáž navíc ukazuje, že ačkoliv se vozy při nárazech řízeně deformují, skelet kabiny karoserie zůstává pevný. Přibližně takto vypadaly začátky vývoje automobilové bezpečnosti.

Italská kuchyně a automobilový design patří k tomu nejlepšímu na světě. Horkokrevní Italové dali světu nespočet výborných jídel a překrásných aut, ale i mistři oborů občas šlápnou vedle. Když už se italským návrhářům podaří udělat nehezké auto, většinou se zapíše do historie jako jedna z nechvalných legend.

Podobně se tomu stalo u Fiatu Multipla z konce devadesátých let. I když Multipla byla praktické rodinné MPV s bohatým vnitřním prostorem, dobrým výhledem z interiéru a několika důmyslnými řešeními, vypadala naprosto strašně. Původní model z let 1998 až 2004 vypadal, jako když jednomu autu uříznete střechu a do vzniklé vany zasadíte druhé, menší auto.

Originální design se v roce 1999 dokonce stal součástí výstavy „Different Roads – Automobiles for the Next Century“ v newyorkském muzeu moderního umění MOMA. I přestože tedy existují lidé, kteří dokáží ocenit podivná auta, věříme, že jen málokdo vyzkoušel Multiplu při ostřejší sportovní jízdě.

Jedním z takových řidičů je i maďařský nadšenec, který vyzkoušel, zda se dá s Multiplou driftovat. Auto při jízdě ve zdánlivě opuštěném areálů dostává pořádně zabrat, ale musíme uznat, že je to fantastická podívaná, v níž nechybí trocha destrukce.

Možná si žijete trochu na vysoké noze, pravděpodobně byste se ale ani tak nezlobili, kdybyste dostali k narozeninám nové BMW. Mladý muž z Indie to ale viděl jinak. Když jej rodiče obdarovali zcela novým vozem německé značky, rozzuřil se a v záchvatu vzteku svrhl darovaný vůz do řeky. Příčinou jeho vzteku byl fakt, že chtěl k narozeninám dostat Jaguar, jelikož mu BMW prý přišlo příliš malé.

Jako správný moderní mládenec si nezapomněl plovoucí vůz po svém činu natočit, aby pobavil své přátele na sociálních sítích. A skutečně – BMW plovoucí po řece vzbudilo mnoho pozornosti a získalo si i dostatek mediální pozornosti. Nakonec se vůz zaklínil na travnatém ostrůvku uprostřed řeky, muž prozřel a pokoušel se vůz zachránit. Něco nám ale říká, že jen tak brzy jezdit nebude.

Podle svých rodičů trpí syn poruchami chování. Je otázkou, zda by takový člověk měl vůbec řídit. Celkem nás ale baví pomyšlení, jak by asi dopadlo mladíkovo řádění, kdyby namísto svého vysněného vozu nedostal prémiový německý sedan, ale třeba pouze obyčejné malé Tata Nano. To by teprve musela být podívaná.

Závodní herní série Need For Speed je známá asi všem automobilovým a herním nadšencům. Historii virtuálních závodů od vývojářské společnosti Electronic Arts lze vysledovat až do poloviny devadesátých let. Několik posledních dílů se ale tvůrcům příliš nepovedlo. Posledním dílem série bylo NFS Payback z roku 2017, které bylo okamžitým propadákem.

Zklamaní tvůrci se rozhodli pro dvouletou pauzu, jíž chtěli využít k tomu, aby vymysleli jak vrátit zašlou slávu legendárním závodům. Jejich nový počin si zahrajeme už letos v listopadu. Připravovaná novinka se jmenuje Need For Speed Heat a vývojáři slibují, že se hráči budou pořádně bavit, přičemž jim chvílemi bude pořádné horko.

Oficiálních informací je zatím málo, ale první vypuštěný trailer ukazuje, o co v NFS Heat půjde. Hlavní postava bude kromě účasti v legálních i ilegálních závodech zapletena se skupinou špatných policajtů. Můžeme se tak těšit na další příběh, který je v historii Need For Speed neokoukaný.

Herní náplň slibuje krásnou grafiku, policejní honičky a tuningové úpravy licencovaných vozů. Očekáváme, že fyzikální model bude tradicí série Need For Speed, takže realismus bohužel musíme vyloučit. Doufáme ale, že tvůrci využili dvouletou pauzu správně a konečně nám naservírují další špičkové Need For Speed. Jsme napnutí…

Generální ředitel automobilky Tesla Elon Musk oficiálně oznámil, že společnost zrušila plány na nabídnutí pokročilého vzduchového odpružení pro svůj základní elektromobil Model 3. Toto oznámení rozporuje slibu, který společnost dala v roce 2017.

Překvapivá zpráva byla zveřejněna Muskem na sociální síti Twitter formou odpovědi na dotaz, kdy Tesla konečně nabídne komfortnější podvozek pro Model 3. Musk odpověděl, že Tesla v tuto chvíli nemá v úmyslu nabídnout vzduchové odpružení pro Model 3.

Tento Tweet je v rozporu s prohlášením společnosti ze srpna 2017, kdy Musk oznámil, že Tesla vyvíjí a později nabídne vzduchový podvozek pro dvoumotorovou variantu sedanu Model 3. Musk dokonce řekl, že jej nabídnou od začátku roku 2018.

Musk neuvedl důvod zrušení plánovaného vzduchového odpružení pro Model 3, ale příčin může být několik. Prvním je jednoduchost. Automobilce trvalo dlouho, než dokázala dosáhnout plánového objemu produkce. Přidáním vzduchového odpružení by se mohla montáž znovu zkomplikovat.

Druhým důvodem může být udržení exkluzivity lepších modelů. Vlajkový sedan Model S a crossover Model X se standardně dodávají se vzduchovým podvozkem a nabídnutí stejného podvozku pro nejlevnější model by mohlo snížit zájem o prémiovější modely.

Není známo, zda Tesla plánuje vzduchové odpružení pro budoucí menší crossover Model Y, který bude vycházet z nejmenšíhosedanu Model S. Nastavitelný vzduchový podvozek by ale v crossoveru měl velký smysl.

Jeden z nejhorších cestovatelských zážitků – jízdu autovlakem – mám konečně za sebou. Sjíždím z rampy a nemohu se nabažit toho pocitu vysvobození. Je něco po osmé ráno, chtěl bych si dát sprchu a pořádnou snídani, jenže místo toho mám před sebou dalších 600 km cesty. Alespoň za volantem Subaru BRZ.

Vymotat se z Košic je hračka, ranní špička je tu poklidná a co nevidět jsme v Maďarsku. Opuštěné silnice zasazené do rovinaté krajiny přímo vybízejí, abych vynuloval palubní počítač a změřil spotřebu. Stejně není kam spěchat a navíc se nechci dostat do křížku s přísnými maďarskými dopraváky, takže nastavuji na tempomatu příjemnou stovku.

Když míjím Miskolc (česky Miškovec – jak já k smrti nenávidím počeštěné názvy měst), spotřeba se ustálila na pěkných 6,2 l/100 km. A to jedeme dva s plnějším kufrem, než sami designéři očekávali. To už najíždím na dálnici M3, která nás kolem Debrecenu (ach jo, Debrecínu) dovede až rumunským hranicím poblíž města Oradea (Velký Varadín, bože, to je ale pitomý název).

Spotřeba na dálnici stoupla na stále příjemných 6,9 litru, rumunské okresky ale mají potenciál spotřebu zase srazit zpátky. Zbývá nám jenom trochu přes 300 km cesty, jenže navigace ukazuje téměř šest hodin do cíle. Teď teprve začíná opravdové peklo.

Zdroj: Autoweb.cz

Staré Dacie tu potkáte stále ještě často. Narazíte i na nečekané exotiky typu Daihatsu Copen

 

Rumunské silnice jsou totiž naprosto příšerné ve všech možných směrech. Hlavní tahy jsou katastrofálně přeplněné, takže se těšíte prvních pár minut z benevolentního rychlostního limitu 100 km/h, jenže prakticky jej dosáhnout nelze. Občas se otevře prostor na předjíždění, ale po většinu času se táhnete za dlouhou kolonou, na jejímž začátku překáží přeplněný kamion, traktor nebo klidně koňský povoz.

Ke straně uhýbá jenom hrstka řidičů, takže se musíte často odhodlávat k riskantním předjížděcím manévrům. Nikdy nevíte, jestli řidič vyhrkané dodávky před vámi se nerozhodne také předjíždět zrovna ve chvíli, kdy jste na jeho úrovni. Jasně že rozhodne! A vůbec mu to nejede, takže můj plán vzít naráz třeba pět aut končí.

Těsné situace, kdy se míjejí tři auta na šířku, tu jsou na denním pořádku. Spíš tedy na minutovém pořádku. Okraje silnice nejsou zrovna nejširší, a když se zrovna řidič kamionu rozhodne předjet starou Dacii plahočící se sedmdesátkou, to teprve začne být „legrace“.

Zdroj: Autoweb.cz

Předjíždění v Rumunsku často připomíná sebevražedné nálety japonských stíhačů. BRZ se nenechá zahanbit

 

Naštěstí čiperný boxer v útrobách BRZ se pěkně činí. To nejlepší z něj sice musíte vyždímat a rychlost vám nedá zadarmo, ale vlastně je to příjemná zábava, která alespoň na chvíli přeruší monotónní kroucení volantem na konci dlouhého procesí.

Mírná vzpruha přichází s každou vesnicí. Brzy totiž poznáte, že rychlost v obcích se nejenže vůbec nedodržuje, ale na civilizované evropské poměry se brutálně překračuje. Ostatní tu klidně jezdí stovkou! A kamionům se sotva rozsvěcí brzdová světla – pořád si to šinou devadesátkou.

Kupodivu je to bezpečné, protože vesnice jsou poměrně vylidněné. A policie rychlost v Rumunsku téměř neměří. Navíc typickou Dacii v policejním zbarvení poznáte na míle daleko. Je to chaos, který řidiče navyklého na západní pořádky přinejmenším překvapí, jenže ono to funguje.

Zdroj: Autoweb.cz

Na potulné zvířectvo uprostřed cesty narazíte často. Osel je naštěstí ta lepší varianta

 

Potom je tu aspekt kvality. Až si budete stěžovat na české silnice, jeďte se podívat do Rumunska. Jsou naprosto příšerné! Nejenže jsou plné výmolů, které svojí hloubkou vedou skrz zemské jádro snad až do Číny, navíc skýtají velmi neočekávané situace – od smečky divokých psů přes spokojeného oslíka až po zapomenutý bicykl uprostřed silnice, který potkáte zrovna, když předjíždíte.

Nebo klidně zničehonic skončí asfalt a začne štěrková cesta. Na silnici první třídy! A ne, nevypadá to jako opuštěné základy nového povrchu, protože se čeká, až si to všechno sedne. Tady probíhá technologická přestávka snad už od starého Říma…

To najednou oceníte relativně vysoký podvozek BRZ, který překoná i vyšší nerovnosti, jako třeba ze země trčící kanál. Dalších pět kilometrů. Doplňkem rumunských silnic, který hraničí s černým humorem, jsou klasické retardéry. Nechápu, proč tu používají zpomalovací prahy, když ke zpomalení dopravy dostatečně poslouží díry v silnici.

Zdroj: Autoweb.cz

SPZ namalovaná štětečkem? V Rumunsku žádný legislativní problém

 

Konečně přijíždíme do půvabného historického městečka Sibiu v podhůří Karpat, které bude sloužit jako základní tábor pro cestu na Transfăgărășan. Šílenou cestu máme za sebou a musím s překvapením konstatovat, že vlastně nejsem vůbec rozlámaný.

Na palubě BRZ totiž převládal komfort. Odhlučnění kabiny je slušné a ani při dálniční rychlosti neslyšíte svist větru nebo valivý hluk pneumatik nijak výrazně. Podvozek je akorát tuhý a příjemně poddajný na všech ošklivých nerovnostech, kterými jsou rumunské silnice poseté.

Navíc tu vůbec nic netluče a nebouchá, navzdory tomu, že tohle auto už bude mít najeto novinářských 20 000 km, což je asi tak milion normálních kilometrů. Z dlouhodobé zkušenosti, kterou mám s mnohými BRZ, mohu jenom potvrdit, že je tohle auto skutečně bytelně postavené. Ostatně jej vyvíjeli tak, aby sneslo neurvalé týrání po závodním okruhu.

Zdroj: Autoweb.cz

Sibiu je jedním z nejkrásnějších rumunských měst. To nejzajímavější se ale skrývá tam vzadu v kopcích

 

Ve sportovně tvarovaných, ale stále velmi pohodlných sedadlech mě nebolí ani záda nebo hýždě. Za volantem se perfektně uvelebíte, protože možnosti nastavení jsou skvělé – sedačka pěkně nízko s volantem akorát na délku zápěstí, takže se nemusíte nijak nepohodlně kroutit, třeba po italsku „na dlouhé ruce a krátké nohy“.

Vůbec mi nepřijde, že jsem strávil posledních 600 km v mechanicky oldschoolovém sportovním autě s tuhým řízením a spojkou na příšerných silnicích bez puštěné muziky namísto luxusního houpavého gétéčka s automatem za doprovodu Johanna Sebastiana. Tohle je vážně pohodlný křižník, když to od něj potřebujete. Dobře, uvítal bych vyšší loketní opěrku. Toť vše.

Spotřeba nakonec kvůli častému předjíždění vyšplhala k osmi litrům, což je stále pěkné číslo. Odteď už bude jenom stoupat, protože dalšího dne vyrazíme na jednu z nejslavnějších a nejlepších silnic na světě. V příštím díle se konečně vydáme na věhlasný Transfăgărășan!

Zdroj: Autoweb.cz

Interiér Subaru BRZ je překvapivě komfortní, útulný a odhlučněný. Strávit tu několik hodin není vůbec za trest

Výroba nové Toyoty GR Supra je v plném proudu a automobiloví nadšenci a fanoušci značky čekají na okamžik, kdy japonská automobilka oznámí verzi s manuální převodovkou. I když Toyota zveřejnila, že se s manuálem při vývoji šestiválcové verze počítalo, nyní říká, že jej neplánuje pustit do sériové výroby.

Supra je v nabídce pouze se špičkovým osmistupňovým automatem německé společnosti ZF, ale i přestože je hodně rychlý na to, aby Supře dodal špičkovou dynamiku, mnoho potenciálních zákazníků čeká na tradiční ruční řazení. Nepříznivé situace využil texaský tuner, který majitelům nové Supry nabídne přestavbu na vytouženou manuální převodovku.

Společnost European Auto Group má s přestavbami z automatických převodovek na manuální bohaté zkušenosti. Už v minulosti provedla několik modifikací automatických Ferrari F430 na manuální a před několika měsíci zveřejnila, že vyvíjí zástavbu manuální převodovky i pro Ferrari 458 Italia, které se vyrábělo pouze se sedmistupňovou dvouspojkovou skříní.

Úpravce uvádí, že většina použitých dílů pochází z nabídky BMW. I přestože se manuální převodovka nenachází v BMW Z4, které je sourozencem nové Supry, najdeme ji například v BMW M2 Competition nebo BMW M4. Určitě tedy existují zdroje, kde získat manuální převodovku, jež bude dostatečně odolná pro 340 koní a 500 newtonmetrů Toyoty GR Supra.

Bohužel, přidání třetího pedálu bude pěkně drahé. Úpravce zatím není s vývojem přestavby hotový, ale uvádí, že odhadovaná cena se bude pohybovat okolo 12 tisíc dolarů, což je přibližně 280 tisíc korun českých. Očekáváme tedy, že se pro úpravu rozhodnou pouze ti majitelé Supry, kteří jsou opravdoví milovníci sportovní jízdy.

Stavebnice Lego nepřestává být populární a její obliba v poslední době znovu narůstá. Důkazem jsou nové a nové modely, které vyrábí automobilky a nadšenci podle reálných předloh. Tentokrát vám ale neukážeme další sochu rychlého supersportu, nýbrž krásný model české osmikolové nákladní legendy.

Nadšenec vystupující pod přezdívkou Madoca1977 se ujal technicky pokročilé stavebnice Lego Technic, z níž sestavil funkční model Tatry 813 Kolos 8×8. Věrně vypadající zmenšeninu slavné české osmikolky pohání elektromotory, jejichž pomocí se může hýbat v lehkém terénu, protože to umožňuje zavěšení a odpružení všech kol.

K sestavení unikátního modelu bylo zapotřebí celkem 3 599 dílků, z nichž 307 muselo být vyrobeno na zakázku. Uvnitř modelu se nachází celkem deset elektromotorů a systém, který umožňuje řízení dálkovým ovládáním. Hotové dílo se navíc pyšní přijatelnou hmotností, protože váží pouze 3,8 kilogramu.

Defender se za desítky let výroby dočkal jen pár vylepšení – tedy zdánlivě, v reálu se pod téměř neměnnou karoserií událo vývoje celkem dost, než stále vzrůstající nároky na bezpečnost a ekologičnost donutily firmu k vývoji zcela nového modelu.

Chtělo by se až říct, že byl Defender dokonalý od začátku, to je ale pravda jen v určitých ohledech – oblíbený vůz byl totiž opravdu silně utilitární a spartánský.

Nyní každopádně automobilka na trh posílá sadu vylepšení, které mají za úkol přiblížit jízdní vlastnosti starého Defenderu trochu modernější době. Pro vozy vyrobené po roce 1994 je možné pořídit nová 18“ kola.

Trochu více lze vylepšit vozy vyrobené po roce 2007. Účelem Suspension Upgrade Kitu pro podvozek je vylepšení jízdních vlastností na silnicích a nabídne nové tlumiče, pružiny a stabilizátory. Handling Upgrade Kit navíc nabídne výkonnější brzdy z Defender Works V8.

Vrcholný Classic Works Upgrade Kit je potom dostupný pro vozy vyrobené po roce 2012, pod jejichž kapotou se nachází motor 2.2l TDCi. Tento upgrade do vozů nainstaluje výhradně autorizovaná dílna Land Rover Classic a krom všech zmíněných předchozích vylepšení nabídne i zvýšení výkonu o 40 koní na finálních 160 koní, což umožní Defenderu, aby se rozjel až na 170 km/h.

Balíček dále obsahuje speciální pneumatiky a několik odznáčků, které dají světu najevo, že jste si vůz nechali náležitě vylepšit. Jako bonus za skoro půlmilionovou investici dostanete ještě možnost prohlédnout si dílnu Land Rover Classic v Anglii nebo Německu.

• Zdroj: Land Rover

Celá galerie 7

Jaguar v červenci naznačil, že zvažuje vývoj malého crossoveru, který se v nabídce zařadí pod kompaktní E-Pace. Potenciální novinka se může dostat i do nabídky sesterské značky Land Rover, o jejímž malém modelu se mluví už několik let.

Land Rover si už dříve dokonce zaregistroval slovo „Landy“ jako ochrannou známku, protože je často používáno jako laskavé pojmenování jeho vozidel. Uvažuje se i o oživení modelového označení Freelander.

Vývoj vhodné platformy pro nejmenší crossovery ale může být pro Jaguar Land Rover velmi nákladný a dokonce nerentabilní. Britský magazín Autocar zveřejnil informaci, že by britská automobilka mohla využít rostoucího partnerství s BMW.

Jaguar Land Rover a BMW již spolupracují na systémech elektrického pohonu. Kromě toho se hovoří i o vývoji zbrusu nového spalovacího motoru, takže by partnerství mohlo být rozšířeno na sdílení platformy. Britský výrobce nejspíše může použít nejnovější platformu BMW s pohonem předních kol známou jako FAAR, která byla uvedena s novou generací řady 1.

Platforma FAAR není vhodná pouze pro nejmenší crossovery, ale Jaguar Land Rover by ji mohl využít při vývoji dalších generací vozů Jaguar E-Pace nebo Range Rover Discovery Sport. Sdílení platformy s BMW by britské společnosti ušetřilo hodně peněz, protože se snaží pokrýt finanční ztrátu, jež je následkem zpomalujícího čínského trhu.

Mini je hlavně o stylu a emocích – co si budeme povídat, praktické moc není a při základní ceně skoro milion korun také není levné. Dokonce se už nedá hovořit o malém městském autě, protože se za několik generací (jako většina aut) značně zvětšilo. Původní kapesní Austin Mini, který se dal zaparkovat i do cyklistického stojánku, je sice nenávratně pryč, ale místo něj před vámi stojí dospělé a sakra šmrncovní Mini s obnaženou střechou.

Hlavní designovou roli tu hrají různé emblémy, cingrlátka a odkazy na Spojené království. Pokud zrovna prší, střechu testovaného modelu zdobí linie britské vlajky. Co myslíte, že uvidíte při pohledu na zadní diodové lampy? To samé. Přední sportovně laděnou část zdobí kulatiny denního svícení, které se při pohybu levé volantové páčky mění na blinkry a Mini stylově rozmrkají.

Víte, co nás na autě fakt baví? Jeho motor. Vpředu totiž pracuje dvoulitrový zážehový čtyřválec vyšperkovaný na výkon 231 koní, který posílá skrze sportovní osmirychlostní automat točivý moment 320 Nm výhradně na přední nápravu. Celý zážitek doplňuje zvukový vjem v podobě práce samotného agregátu, odfukujícího turbodmychadla a výfukové soustavy – ta vás po startu uvítá decentním zaburácením.

Zdroj: Autoweb.cz

K umocnění zážitku z výkonu je prostě trochu „rámusu“ potřeba, takže si průjezdy (pod plynem) tunelem nebo mezi budovami značte užijete, protože akustika několikanásobně zesílí. Auto na baterky vám sice také nabídne mocné zrychlení, ale bez přirozeného doprovodu od spalovací soustavy jde o nemastný zážitek. Jezdit ve sportovním elektromobilu je jako pít nealkoholické pivo – chuť je stejná, ale víte, že je něco špatně.

Pohon dvou kol automobilka kompenzuje instalací technologie podpory dynamického průjezdu zatáčkou, nicméně vzhledem k velké síle vozu musí kolikrát zasáhnout stabilizace – točivého momentu je někdy až moc. Dokonce se nám stalo, že při jízdě na sportovní režim, kdy převodovka zcela nesmyslně a uměle kope, při každé změně kvaltu problikla kontrola ESP – docela šílenost, viďte. Čtyřkolka by tady nebyla od věci, nicméně vzrostla by hmotnost a ta už teď dosahuje hodnoty 1,4 tuny, což není vůbec málo.

Nejkrásnější moment přichází tehdy, když zmáčknete páčku na stahování střechy – jeden dlouhý stisk částečně posune střechu a vytvoří takové improvizované okno. Jde o ideální formu, pokud chcete vůz rychle vyvětrat a pokračovat v jízdě s nataženou střechou, protože vzduch do kabiny proudí opravdu intenzivně. Další podržení páčky znovu rozvášní servomotorky, které složí plátěnou střechu do kufru. Vestavěný ovladač pro manipulaci se všemi okny pak pomůže rychle stáhnout nebo vytáhnout všechna skla. Do kufru sice pak už dáte jen 160 litrů nákladu (215 litrů se střechou nahoře), ale upřímně, bude vás to trápit? Ani náhodou…

Zdroj: Autoweb.cz

Každodenní přepravu usnadňuje vestavěný navigační systém s on-line monitorováním dopravy, proto by vás neměly na cestě překvapit fatální zácpy. Auto disponuje mimo jiné mechanicky nastavitelnými vyhřívanými sportovními sedadly, loketní opěrkou s bezdrátovou nabíječkou mobilu, automatickou klimatizací, větrnou clonou a přepínačem jízdních profilů – nic víc vlastně nepotřebujete. Mini John Cooper Works Cabrio je sice čtyřmístné, ale zadní sedadla jsou použitelná maximálně pro přepravu dětí v autosedačce. Pokud se totiž dopředu usadí dospělý člověk, vzadu už není prakticky žádné místo pro nohy. Budete to však ve stylovém kabrioletu určeném více méně pro dvě osoby řešit? Pravděpodobně ne.

Povedenou funkční hříčkou je prstenec lemující hlavní multimédia – ten mění barvy podle nastalé situace a slouží i jako otáčkoměr. Se vzrůstajícím zpěvem motoru roste diodový pásek, při aktivaci systému stop-start kroužek dynamicky zezelená a když se blíží odbočka při cestování podle navigace, celý prstenec výrazně zbělá – to proto, aby vás (hlavně v noci) upozornil na změnu směru. Původně dekorativní záležitost tak dostává další, velmi praktický význam.

Divoká není ani spotřeba – v městském provozu se dá jezdit za 8 litrů na sto kilometrů a dálkové trasy zajet ještě levněji, nicméně pokud si budete užívat akustického projevu ve vysokých otáčkách, vzývat turbo a testovat, jestli Mini JCW Cabrio skutečně zrychlí z nuly na stovku za 6,5 vteřiny, musíte počítat s apetitem okolo deseti litrů na sto zábavných kilometrů. A znovu se ptáme, vnímáte to nějak negativně? Ne, viďte? A o tom přesně Mini je – neřešit a užívat si jízdu v jednom nejstylovějších aut bez střechy a s podporou techniky od BMW.

Zdroj: Autoweb.cz

Škoda Octavia patří k největším bestsellerům v historii mladoboleslavské automobilky Škoda Auto. I když se Octavia poprvé vyráběla už od konce padesátých let do začátku sedmdesátých let, největší oblibě se těší novodobý model, který se představil v roce 1996. Ten významně ovlivnil český automobilový průmysl.

Když v roce 1991 německý koncern Volkswagen koupil první třicetiprocentní podíl ve společnosti, začalo se uvažovat o vývoji zbrusu nového modelu, který značce přinese lepší prestiž než lidová Felicia. Nejprve měl nový vůz vzniknout na platformě třetího Volkswagenu Golf, ale nakonec bylo rozhodnuto, že bude použita novější platforma čtvrté generace Golfu.

Vůz byl vnímán jako významný mezník, který musel uspět v mezinárodním měřítku. První tvary navrhl belgický designér Luc Donckerwolke, který později pracoval jako hlavní designér Lamborghini, ale jeho vize byly přepracovány týmem návrhářů škodovky. Velký důraz byl kladen na bezpečnost, takže se při vývoji vozu počítalo nejen s předními, ale také s bočními airbagy.

Zkoušky prvních prototypů byly zahájeny v roce 1994 a finální auto bylo hotové v roce 1996. Prvními, kdo se seznámili s novou Škodou Octavií, byli členové poroty soutěže Evropské auto roku. Oficiální odhalení zbrusu nové Octavie proběhlo na 1. září 1996 a sériová výroba byla spuštěna už 3. září za účasti prezidenta České republiky Václava Havla.

Škoda Octavia nepochybně patří k nejdůležitějším autům vyráběným v České republice. Pokud jste neměli možnost sledovat oficiální představení v roce 1996, na internetu se naštěstí dochovala dvojice reportáží televize Nova.

Pracuje Bugatti na vývoji SUV? To záleží na tom, koho se ptáte. Stephan Winkelmann, generální ředitel společnosti, dříve v tomto roce uvedl, že Bugatti nezamýšlí vývoj vozu SUV. Z nějakého důvodu ale přetrvávají zvěsti, které tvrdí, že Bugatti takové vozidlo skutečně vyvíjí. Nejnovější informace dokonce tvrdí, že Bugatti použije technologii elektrického pohonu od chorvatské značky Rimac.

Magazín Automobile uvedl, že šéf koncernu Volkswagen Herbert Diess minulý měsíc navštívil francouzskou centrálu Bugatti v Molsheimu, aby pomohl zmapovat budoucnost značky. Už z minulých prohlášení víme, že Winkelmann touží po druhém modelu, ale netouží po SUV. Může však existovat rozdíl mezi tím, co chce Bugatti a co chce Volkswagen. Luxusní SUV se prodávají výrazně lépe než limuzíny.

Bugatti se údajně spojilo s chorvatskou společností Rimac, která vyrábí elektrické hypersporty a částečně spadá do koncernu Volkswagen. Nejmenované zdroje uvedly, že Rimac je ochotný prodat francouzské automobilce pojízdný podvozek s elektromotory a baterií, na němž stojí jejich aktuální model C_Two. Technologie Rimacu je schopna vyvinout výkon až 1 850 koní. Bugatti prý plánuje prodat přibližně 600 crossoverů s cenou začínající na přibližně 20 milionech korun.

I když Bugatti má exkluzivitu v DNA, společnost s výrobou aut nezpomaluje. Minulý měsíc oslavila vznik 200. exempláře hypersportu Chiron a má zarezervované objednávky až do konce roku 2021. Existují i zvěsti, že se automobilka chystá představit speciální model, kterým má být duchovní nástupce legendárního EB110 SS.

Zdroj: Aksyonov Nikita

Vývoj elektrického Porsche Taycan trval dlouho, ale důležitý rival úspěšné Tesly Model S je skoro tady. Porsche oficiálně oznámilo, že představí Taycan během několika týdnů. Fanoušci stuttgartské značky i potenciální zákazníci budou mít možnost sledovat událost na internetu.

Porsche Taycan uskuteční svůj dlouho očekávaný debut 4. září. Německá značka připravuje trojici různých globálních událostí, takže se novinka ukáže současně v Německu, Číně a Kanadě. Nedočkavci, kterým Porsche neposlalo pozvánku na prezentaci, však nemusí smutnit, protože automobilka bude vysílat oficiální živý přenos odhalení.

Během představení bychom se konečně měli dozvědět detailní technické informace. Porsche zatím zveřejnilo, že Taycan pohání dvojice elektromotorů, které čerpají energii z lithium-iontové baterie o kapacitě 90 kWh. Nejvyšší dojezd na jedno nabití je 480 kilometrů a 800 voltový systém dokáže nabít baterii na 80% z její celkové kapacity za pouhých 15 minut.

Porsche zatím eviduje více než 30 000 objednávek a další přibývají každým dnem. Pokud vás oficiální představení Porsche Taycan zajímá, sledujte oficiální livestream 4. září v 15:00 na oficiálních stránkách Porsche: https://newstv.porsche.com/en/